Ňufíček I.
Mým prvním křečíkem byl Ňufíček. Přinesla jsem si ho domů v 6. třídě, aniž by o tom mamka věděla. Přijela domů od zubaře a já jsem krabici i s křečíkem umístila na strategické místo na schodech. Jakmila mamka viděla ty dvě krásná černá očička, bylo vyhráno. O Ňufíčkově smrti jsem se dozvěděla, když jsem přijela z tábora. Byl to šok. Strašně moc jsem milovala svoji bílou prdelku a stálé na něho myslím.
Ňufíčka jsem si přinesla 10. listopadu 2006 a odešel 28. července 2008.
Ňufíček II.
Byla jsem smutná a tak jsem si od bratrance vzala nového křečíka a on byl jenom rád, protože se mu rozmnožili. Dali jsme mu znovu jméno Ňufíček. Nedal se tolik ochočit a povahově byl úplně jiný, ale přesto jsem ho měla velice ráda. Když mi pak mamka přišla oznámit, že asi umírá, byla jsem u něho celý den.
Přinesla jsem si ho 22.8. 2008 a umřel 31.5. 2009.
Hraběnka
Poté jsem si dala chvilku pauzu, protože mě vždy dlouho trápila jejich smrt. Až jednou, už s mým přítelem, jsme jeli na výstavu v Lysé nad Labem. Odtud jsme si přivezli Hraběnku. Pojmenovali jsme ji podle toho, že neustále Hrabala při cestě domů. Pouštěli jsme ji každý den proběhnout a stala se naším mazlíček. Většinou jezdila všude s námi. Až jednoho dne mi přišla zpráva, že ji našli mrtvou v pilinkách. Věděla jsem, že si musíme koupit nového.
Hraběnku jsme si přivezli 28.10. 2011 a umřela 26.2. 2012.
Sušenka
Netrvalo dlouho a zavítali jsme do zverimexu. Zde jsem uviděla poprvé rezavého křečka džungarského a okamžitě jsem ho chtěla. Byla úchvatná. Měla úplně rezavý kožíšek. Rovnou jsme jí koupili moučný červíky, aby měla dostatek bílkovin. Sice jsme ji neměli moc dlouho, ale během té doby se dokázala zbarvit na rezavo-šedivo. Strašně nám pohubla a jednoho večera se začala motat. Ráno jsme ji našli navěky spící.
Sušenku jsme si přivezli 6.3. 2012 a odešla nám 21.4. 2012.